:: www.prop.sk
:: www.protiprudu.info
CITÁTY
 

Maria Lina Vecaová: KLA porazila evropskou civilizaci a demokracii

rubrika: balkán 2008

 


Prosinec 5, 2008
Carla Del Ponteová se knihou „Lov: Já a váleční zločinci“, v níž popisuje albánské vyhlazovací tábory pro Srby, snaží jen očistit své špinavé svědomí a shodit ze sebe zodpovědnost, míní italská novinářka a šéfka humanitární organizace RinascereOnluss Maria Lina Vecaová v rozhovoru pro časopis kosovských Srbů Hvosno.
„Obchod s lidskými orgány a všechny ty nepopsatelné hrůznosti, které albánští extremisté páchali na srbských civilistech, když je dovlékali do táborů smrti v Albánii… o tom všem podle mých zjištění Carla Del Ponteová věděla už od roku 2000. A co s tím dělala doteď?“

Pomáhal tribunál v Haagu utajovat pravdu?
Všechno, co jste se dočetli v knize Del Ponteové, je podle všeho jen nepatrné zrnko pravdy, ale slouží k tomu, aby se ospravedlnila… Del Ponetová znala pravdu o vraždění stovek Srbů kvůli orgánům, už před osmi lety. Copak jí asi zabránilo říci pravdu už v roce 2000?

Vy jste ale měla tušení, že se „něco děje“ už v roce 1999…
Něco jsem začala tušit v roce 1999 a v roce následujícím, když jsem z rozhovorů s italskými chirurgy, kteří se ve státních i soukromých lékařských zařízeních zabývají transplantacemi, zjistila, že cena lidských orgánů na trhu zničehonic prudce poklesla. Říkali mi, že je najednou „široká nabídka“, že je najednou spousta orgánů k transplantacím. Hned jsem se tím začala zabývat, vyptávala jsem se, navštívila jsem rodiny lidí unesených v Kosovu a Metochiji…

Mezinárodní instituce působící v Kosovu a Metochiji nesou hlavní díl zodpovědnosti za největší zločin 21. století spáchaný na Srbech. V první řadě to platí o UNMIK a KFOR (jednotkách pod velením NATO). Věděli o koncentračních táborech v Albánii, věděli toho hodně, ale nehnuli ani malíčkem. Svědek K-144/2003 před tribunálem v Haagu jasně vypověděl, že místní velení Kosovské osvobozenecké armády (KLA) unášelo lidi zcela otevřeně.“

Maria Lina Vecaová soudí, že vyšetřováním obchodu s lidskými orgány se musí zabývat Srbsko a zároveň se připravit na to, že Albánci spolu s činiteli EU a NATO budou hledání pravdy náležitě komplikovat. „Ať si nikdo z vašich politiků nemyslí, že tohle někdo udělá za ně. Máme tady totiž co dělat se zločinci až do morku kostí a s jejich řetězci, které jsou velmi dlouhé, pevné a přísně střežené,“ říká s tím, že pokud Srbsko zahájí své vlastní vyšetřování, určitě se dobere k mnohem vyššímu počtu obětí ilegálních odběrů orgánů, než se oficiálně připouští.

Srbsko podle ní musí samo zjistit, kdy a kde zničehonic vyskočila nabídka orgánů k transplantaci. Co lze zjistit od dárcích? Jsou to neznámí lidé, nebo mají alespoň jméno a příjmení? Odkud byli? „Podle všeho se jejich orgány objevily v Německu, Švýcarsku, slyšela jsem i o Turecku a o dalších zemích v západní Evropě. Jinými slovy, máme tu celou armádu ničemů, kteří v tom byli zapojeni. Někteří z nich byli bohužel lékaři, všichni ale jednali utajeně a podle plánu…“

Zabývala jste se otázkou cen za transplantované orgány v Itálii a v EU a zjistila jste, kam peníze putovaly. Proto jste zmínila svědka K-144/2003?
Jak tento svědek uvedl, vše probíhalo pod velením Hašima Thaciho. Podle svědka nejprve mladí a zdraví Srbové násilně prošli lékařskou prohlídkou a pak putovali do koncentračních táborů poblíž albánské Tirany. Vypověděl také, že viděl účetní knihy, v nichž byly pedanticky zanesené zisky z prodeje orgánů. Podle něj ta kniha stále existuje a má ji Thaci. Ceny se pohybovaly v rozmezí 10 tisíc až 30 tisíc euro za ledvinu, 50 tisíc za játra a cena za srdce se měla dojednávat individuálně, protože to byla nejvýnosnější a nejdražší položka. Zisky, až 80 procent, samozřejmě putovaly velení Kosovské osvobozenecké armády, zbylých dvacet procent si rozdělili ostatní účastníci celé sítě. Vím také, že v sousedství albánského města Burrel je šachta, v níž byly do roku 2003 ostatky asi stovky Srbů, ale od té doby už byly z místa odvezeny.

Zjistila jste také, že v Prištině jsou v márnici těla srbských mužů, ale že k nim nikdo nemá přístup…
Mluvila jsem o tom už v roce 2000 se srbským zástupcem v Koordinačním centru pro Kosovo a Metochiji. Už tehdy mi lidé, dokonce i Albánci, říkali, že v márnici je dvakrát víc těl Srbů než Albánců. Ta těla nebyla označena. Samozřejmě, že lze jejich původ určit – máme tu analýzy DNA. Srbové a srbské instituce tam však nemají přístup. Několikrát jsem žádala o povolení ke vstupu, ale vždy jsem narazila jen na zeď mlčení a zákazů. Žádala jsem i kriminalistickou laboratoř, která spadá pod NATO, ale marně. Nyní nastupuje mise Evropské unie EULEX, organizace, kterou neuznávám, protože přiznala nezákonnou nezávislost Kosova, a bojím se, že vše bude ještě horší. EULEX bude jen sotva někomu pomáhat hledat pravdu o obchodu s lidskými orgány. Nejsou tam, aby chránili Srby. Obchod s lidskými orgány je největší porážkou civilizované, demokratické Evropy, a tragédií s nepředvídatelnými důsledky.

 


 (ter)
http://www.czechfp.cz/site/?p=3916

 

© 2003 - 2009 www. prop. sk | Materiály z tejto stránky je možné kopírovať len s uvedením odkazu na túto stránku | When reproducing our materials in whole or in part, reference to prop.sk must be made.| 

 

Sitemap